Jak to bude dál?

Venku se začíná oteplovat, všechno rozkvetlý dává naději, že všechno bude o něco lepší. Já jsem ale nemocná na antibiotikách doma a ještě si nějaký ten týden budu muset nuceně "odpočinout". To je ale stresu, když pro vás neschopenky neexistujou.

V průběhu minulýho měsíce jsem se nějak snažila dát se do pohody, což se mi moc dobře nedařilo, hlavně z důvodu že mám v každym stresovějším období sklony padat do myšlenkovejch propastí, který mi samozřejmě vůbec nepomáhají a to způsobuje, že kromě stresu jsem na sebe ještě naštvaná. Na sebe a na svojí hlavu.

Když se ale opřu do práce, cejtím se mnohem líp! Vzala jsem to teď trochu jako výzvu a nakonec, když jsem se chystala na prodejní stánek do Brna, stihla jsem se dost slušně hecnout, našít v jednom týdnu 6 kousků oblečení a to mi připomnělo, jak moc miluju výzvy! O Mojí zkušenosti s prodejním stánkem ale už v dalším postu!

Tak, teď něco ohledně toho jak se věci fakticky mají. S mojí prací to vypadá tak, že beru spoustu zakázek a oprav (mám jich docela dost) lidi se ozývají, po opravách oděvu a švadlenách jako takových, je poptávka čili by se dalo říct, že je to vlastně úspěch. Myslím že co se týče pozitivní odezvy a počtu zákazníků podnikání jako takové se rozjíždí dobře, taky když se do té práce dostanu a pohltí mě to, je to fakt super.

Bohužel v pozadí mysli mi pořád častěji vyvstává finanční tíseň, přestože jsem nastavila svoje ceny tak, aby byly férové na obě strany. V reálnym životě žiju z rezerv, který jsem si vytvořila před tím, když jsem byla ještě zaměstnaná a z brigády kterou mám navíc. V podmínkách jaký jsou nastavený tady a teď, s výší minimálních záloh a cen života, je prostě možnost začít podnikat v mym oboru bez toho abych se zadlužila mizivá a já se zadlužit nehodlám.

Nejsem z toho smutná, to už jsem byla dřív, ale tak to prostě je. Jsem jenom psychicky unavená, stres z nedostatku financí mě tíží, a já jsem člověk, kterej když cítí někde problém, chce ho buď vyřešit, nebo se pohnout z místa jinam.

Neplánuju přestat tvořit, je to supr, pořád to mám ráda a zakázky chci brát. Vím že jsem nedávno psala že jsem z práce unavená a že se chci vydat trochu jiným směrem - něco na tom je, a já se dál chci vzdělávat v jiných oborech, ale není to tak, že mě to samotné tvoření nebavilo. Myslím že problém je v tom, že mi dělá problém pracovat o samotě, když mi hlava nedává pokoj s tíživejma myšlenkama, ale to už je zase na jiné psaní.

Hledám si teď práci, abych mohla šít a tvořit na vedlejšák a těším se, až budu mít pocit, že mám život trochu stabilnější, protože teď mám pocit že nemám skoro žádnou půdu pod nohama.

Vám ale přeju krásnej den, jak nejvíc jen můžete mít.

Kateřina ♡

#zacinajicipodnikatel #umelecnavolnenoze #kreativniprace #uprimnemyslenky #ceskytvurce #ceskyblog #nezavislaumelkyne #textilniumelec #filosofuju #uzkosti #uzkostiaprace