Půlroční práce v číslech a něco málo o životě

2 práce vystřídány

16 modelů komplet ušito

26 kousků oblečení opraveno

183 dní přežito ve vlastním zaměstnání

6 zakázek odmítnuto

2 nemoci vyleženy

3 fotoshootingy mé osoby nafoceny

4 riffy/skladby na basu naučeny

4 malé koncerty odzpívány

X koncertů propařeno

1 rozchod přežit

1 dlouhé, stresově těžší období přežito

1 stěhování spolubydly zvládnuto

1 závod v bahně doběhán

2 morčata pořízeny 8 morčat nedopatřením narozeno

10 morčat momentálně stále paseno doma

23 květin stále pěstováno

1 Kateřina unavená, padala na držku v neuvědomění že zase nežije život ale běží závod.

Foto: Nick Strnad

Nejradši ze všeho si stejně užívám nicnedělání, lelkování a nejistotu okamžiku, kterej mě dovede nasměrovat do nejrůznějších neznámejch a neprozkoumanejch míst.

To že jsem letos vyzkoušela šicí- návrhářsko-umělecký podnikání byla velká zkušenost, a jsem celkem ráda za rychlé uvědomění, že to není nic pro mě.

Takže jes svobodě ve svym čase (v rámci uživení a dostupných možností), a hodně ne otroctví svýho sice parádně vymyšlenýho ale nebrající ohled na mojí fyzickou osobu - nápadu :)

Nevadí, život, jde se dál.

Foto: Nick Strnad

Díky doporučení, náhodě a dobrýmu načasování jsem teď v jedný skvělý práci, ve který si můžu dovolit občas vzít nějakej ten projekt ale zároveň u toho nemám stres, že se musím těma projektama uživit - což by bez dluhu u toho co dělám asi nešlo (a já rozhodně nemám v plánu žít pro práci a už vůbec ne zadlužená).

Kde bych mohla brát jistotu v tom, že když budu tvrdě a dakeko za svoje hranice bůhvíjak dřít, a dělat práci ze který je mi ve velkym vlastně zle, že se mi to za xxx let vyplatí nebo vrátí, když si velice jasně uvědomuju že se cokoliv, může kdykoliv stát nebo změnit. Tohle je přece nepředvídatelnej život, já ho chci prožít v relativní pohodě.

Každopádně, poučení pro mě a pro vás ostatní, který jste povahově podobný mně - Intuitivní, chaoticky umělecký, vybíravý typy lidí, který jsou zvyklý se sami bičovat za jakýkoliv malicherný neúspěchy, a maj zafixovaný že projevovat dneska moc emoce je fuj fuj, přestože jste od přírody citlivý a silně niterně prožívající jak dobrý i špatný věci. Nebo prostě osoby, který mají podobný myšlenky. Až vás někdy napadne, zase poslechnout ony populární názory ve svojí hlavě, či od ostatních a jsou to názory tohoto typu:...

• Práce tě ale bavit nebude,

• nestěžuj si pořád, tobě furt něco vadí

• proč pořád měníš svoje rozhodnutí, musíš to vydržet alespoň pár let, kam to s tebou povede?

• přece v tý práci nejsi ani rok, teď se práce špatně hledá

• jsi asi fakt nevděčná když máš takovejch možností a nic ti nevyhovuje

• do jinýho oboru se přece nedostaneš, když máš tak úzký zaměření

• nečekej že to někde bude lepší, ty naivo.

...neposlouchej to, protože když v hloubi duše víš co chceš (a člověk ví, jen je to občas skrytý), budeš za to později sakra rád/a, až se po spoustě zkušenostech, konečně ocitneš na místě, který ti padne jak ulitý :)

Odmítat věci je naprosto normální, poslouchat svojí intuici, která ti dává najevo, že na místě kde právě jsi, ti není dobře, je taky normální. A jiný možnosti tu vždycky jsou (If you do not like where you are, you can move. You are not a tree).

Jinak jsem ráda že si tady ty moje vtipný, mizerně napsaný psaníčka čtete a reagujete/svěřujete se mi s podobnými situacemi/emocemi/myšlenkami, to mě fakt baví, těší a naplňuje:)

Kateřina. ♥